Příběh o bezhlavém jezdci

Příběh o bezhlavém jezdci

Motocyklista s novou hlavičkou

Před pěti lety jsem získala ve vetešnictví v Náchodě hračku motocyklisty sedícího na motorce, která měla přívěsnou lodičku, neboli sajdkáru.

Pěkná hračka z 50. let však měla jednu vadu. Motocyklistovi chyběla hlava. Jak o ni přišel, nevím patrně mu upadla neznámo kam. Chtěla jsem svému bezhlavému jezdci rychle opatřit novou, ale trvalo celé čtyři roky, než se stal zase „celým člověkem“. Mé detektivní pátrání bylo neúspěšné. Nejdříve jsem začala pátrat po výrobci. Hračka měla naštěstí dochovanou nálepku s razítkem národního podniku LIRA, který byl pokračovatelem firmy s názvem BLANK v Ústí nad Orlicí. Navštívila jsem podnik a žádala výrobce, zda by nešlo zjistit, jak hlavička motocyklisty vlastně vypadala. Slíbili pomoc, ale teprve po několikeré urgenci mně poslali z katalogu xerox hračky, která však s mým motocyklistou měla pramálo společného.

S lítostí jsem se dívala na svého bezhlavého rytíře a konejšila ho slibem, že mu hlavu seženu stůj co stůj. Aby nebyl smutný, nasazovala jsem mu hlavičku malé princezny, která mu dobře padla. Princezna motocyklistka byla sice zatraceně kuriózní patvar, ale říkala jsem si, alespoň něco, nežli nic.

A náhoda tomu chtěla, že jsem před půl rokem ve starožitnostech v Olomouci objevila přesně tutéž hračku. Hned jsem si ji vyfotografovala a hledala restaurátora hraček, který by ji podle fotografie vysoustruhoval a namaloval. U příležitosti výstavy mých hraček na hradě Špilberku mně vyšel vstříc restaurátor Muzea města Brna pan Radim Dufek. Stvořil nádhernou hlavičku a mého bezhlavého jezdce tím opět pasoval na motocyklistu, který má hlavu na svém místě. 

Evropská unieRegionální operační program JihovýchodJihonoravský kraj