Příběh o dětském koloniálu

Příběh o dětském koloniálu

Hračka z doby kdy platilo – náš zákazník, náš pán

Pýchou mé sbírky je obchůdek se smíšeným zbožím zvaný koloniál. Rozměrná hračka pochází z roku 1905. Darem mně ho věnovala paní, která žije asi 10 km od Brna v Křenovicích. Jako malá holčička si s touto hračkou hrála velmi ráda. Objemnou hračku dopravila na písek a v tu ránu se z ní stala obchodnice nabízející všemožné druhy zboží. Vytahovala desítky zásobníků, které plnila vším, co měla po ruce. Koloniály, jak známo, byly pověstné svoji nabídkou zámořského zboží. Nabízely kávu, čaj, rýži, kakao, cizokrajné koření, drahé látky, či vonné oleje. Písek, kamínky, nebo travička splnily svůj úkol také. 

Když se dostal stoletý koloniál do mé péče, zel prázdnotou. Byl patrně vyrobený v Německu, na což usuzuji ze zbytků cedulek s německými názvy zboží nalezených uvnitř.Po opravě obchodu bylo nutné doplnit šuflátka zbožím „delikatesního“ charakteru, nebo něčím, co ho ve zdrobnělé podobě připomínalo. Nejvíce ale oživily koloniál figurky lidiček – obchodnice a nakupující dámy, oděné podle módy, která se nosila na počátku 20. století. Netřeba dodávat, že stáří figurek je stejné jako koloniálu, něco přes 100 let. 

Když dnes naše oči spočinou na hračce koloniálu, přímo se nám vybaví atmosféra oné doby, pohody plného obsluhování zákazníků, ano, i poklonkování ve stylu: „Ručičku líbám, milostivá paní!“, Ráčí jemnostpaninka přidat homoli cukru?“ nebo „Má uctivá poklona, pane rado!“.

Atmosféra doby kdy platilo – náš zákazník, náš pán. 

Evropská unieRegionální operační program JihovýchodJihonoravský kraj